Postavení Romské menšiny na trhu práce v České republice v závislosti na vzdělání

Postavení Romské menšiny na trhu práce v České republice v závislosti na vzdělání

Úvod. Romská menšina představuje jednu z významných minorit v České republice, která byla vždy důležitou součástí české společnosti. Od české majority se liší v mnoha aspektech jako například v tradicích a zvycích, rodinném uskupení, barvou pleti apod. Díky své rozdílnosti se Romové dostávají často do konfliktu s majoritní společností. Závažnost problémů souvisejících s romskou komunitou je způsobena především tím, že značná část romské menšiny v České republice patří do skupiny na nejnižší sociální úrovni s vysokou nezaměstnaností, nízkou úrovní vzdělání a vzhledem k celkovému počtu obyvatel má neúměrně velký podíl na trestné činnosti. Interkulturní výchova by měla přispět ke zlepšení dosavadního stavu a k novým výchovným a vzdělávacím přístupům – u menšinového etnika rozvíjet jeho kulturní specifika a současně poznávání kultury celé společnosti, majoritní většinu seznamovat se základními specifiky ostatních národností žijících ve společném státě, u obou skupin nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci (Balvín, 1997).

 

Edukační problematika romské menšiny. Aktuálním problémem se stalo národnostní školství, v rámci kterého je důležité vytvoření co nejvhodnějších podmínek na osvojení si jazyka, plnou integraci minoritních skupin do většinové společnosti. Prvořadým úkolem je pěstovat národnostní uvědomění a současně přispívat ke sbližování a integraci občanů naší republiky. Multikulturní výchova nezasahuje pouze do vzdělávání, ale i do oblastí sociální a ekonomické politiky (Sirovátka, 2016).

Mnoho příslušníků romské menšiny se stalo nezaměstnanými, neboť v minulém režimu byli Romové organizování a vedeni k vykonávání nekvalifikovaných činností. Romům sice bylo za období komunismu poskytováno vzdělání, ale často pouze základní a mnohdy na zvláštních školách. Historické souvislosti sice výrazně ovlivnily současnou nepříznivou situaci Romů na trhu práce, avšak svoji roli sehrávají i další faktory a příčiny (Sirovátka, 2016 a Říčan, 1998). Jeden z významných problémů spojených s romským etnikem představuje nízká vzdělanost oproti majoritní společnosti. Romové sice navštěvují školy, avšak dosahují pouze základního či nižšího vzdělání. Nízké vzdělání přináší negativní vliv na pozici Romů na trhu práce, neboť obecně produkuje nekvalifikovanou pracovní sílu, která však má velké potíže se na současném pracovním trhu prosadit, neboť poptávka po nekvalifikované pracovní síle neustále klesá. Příčiny nedostatečné vzdělanosti romského etnika lze spatřovat v nízké motivaci k získávání vzdělávání či v očekávání diskriminace na pracovním trhu. Další příčinu lze spatřovat také v tom, že výchova a prostředí, ve kterém romské děti vyrůstají, se velmi odlišuje od majoritní. V dřívějších letech byly romské děti automaticky umisťovány do zvláštních škol a tím pádem jim byl zamezen přístup k dalšímu vzdělávání. Docházelo k jejich vyčleňování v rámci vzdělávacího systému (Říčan, 1998).

Významnou příčinu marginální pozice Romů na trhu práce představuje nízká motivace k získávání vzdělání a většina Romů pracuje v šedé ekonomice. Na rozdíl od majority, která si vzdělání vysoce cení, je pro minoritu podružnou záležitostí. Významnou roli hraje i špatná znalost vyučovacího jazyka. V romských komunitách chybí předškolní výchova. Nejde pouze o navštěvování mateřských škol, ale také o podporu dětí ve vzdělávání v samotných rodinách. Špatné bytové podmínky, nestálost denního režimu, malá motivace ke vzdělávání a nízká podpora ze strany rodiny přispívají k nízké vzdělanosti.

Za problém můžeme považovat i odmítavý postoj vůči minoritám ze strany majority (Sirovátka, 2016). Multikulturní výchova žáků ve školách spočívá v rovnosti přístupu k jedinci a menšinám majoritní společnosti. Objektivním základem vztahu mezi minoritou a majoritou je etnická, jazyková a kulturní odlišnost. Ministerstvo Vnitra české republiky ve zprávě: „Vzdělávání a potřeby romských dětí a mládeže“ uvádí, že velká část romských dětí není dostatečně připravena na zahájení školní docházky a jejich handicap nekompenzuje nabídka předškolního vzdělávání. Největší nevýhody představují především nedostatečná znalost českého jazyka a rodinné prostředí, které romské děti na školní docházku většinou nedokáže připravit, upozorňuje zpráva. Romské děti mají nízké profesní aspirace, nevěří, že získají prestižní povolání také proto, že jim většinou chybějí pozitivní vzory. Na druhé straně prostředí škol většinou neumí romské děti přátelsky přijmout a motivovat k překonání jejich znevýhodnění (MVČR, 2008).

Etnická odlišnost, rozdílná výchova a vztah ke vzdělávání způsobují neúspěch romského dítěte. Napětí se přenáší i do školy: „Málokteré romské dítě ve škole obstojí. Doma je hodné, ve škole je zlé. Cítí se tam jako u macechy. Je neustále ve střehu. Neustále čeká, že zase odněkud přiletí pokárání. Brání se předem. Tluče kolem sebe“ (Bartoňová, 2002). Pedagogové, odborníci hledali preventivní opatření a způsoby, jak předejít vytvoření negativního vztahu ke škole. Pro děti ze sociálně nepodnětného prostředí a pro romskou populaci nalezli jednu z cest, která spočívá ve zřizování přípravných tříd. Výchovně vzdělávací práce učitelky v přípravné třídě vyžaduje učitele s bohatou škálou kladných vlastností. Především musí být zkušeným pedagogem, vzdělaným psychologem, všestranným odborníkem, který se neustále vzdělává. Ale co je nejdůležitější, učitelka musí být trpělivá a obětavá, pohodová a vynalézavá, neboť pracuje s dětmi z nejrůznějšího rodinného prostředí, s nejrozmanitějšími schopnostmi i možnostmi. Jak uvádí Bartoňová, „Být učitelem romského dítěte vyžaduje být člověkem tvůrčím, seznámeným s historií i kulturou svých svěřenců. S přístupem k žákovi trpělivým, vyrovnaným, pružným“ (Bartoňová, 2002).

 

Výzkum se zaměřením na edukační problematiku romských dětí v České republice. Ministerstvo pro Místní rozvoj ČR provedlo empirické šetření, zaměřené na individuální přístup edukační problematiky romských dětí. Ministerstvo rozeslalo dotazníky na více než čtyři tisíce škol. Empirické šetření bylo primárně zaměřeno především na děti se speciálními vzdělávacími potřebami, u kterých je diagnostikováno lehké mentální postižení. Ty se mohou vzdělávat na obou typech škol, většinou ale chodí do těch praktických. Dotazník vyplnilo 2 713 škol. Mezi romskými školáky se každý třetí učí podle vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižním, mezi ne-Romy je to každý čtyřicátý sedmý. Šetření se týkalo 499 875 žáků. Z toho bylo 21 243 žáků romského původu. Z celkového počtu žáků (romských i neromských) je 483 819 žáků vyučováno podle klasických osnov a 16 057 žáků spadá do kolonky „dětí s lehkým mentálním postižením“ (učí se podle Rámcového vzdělávacího programu Základní škola pro děti s lehkým mentálním postižením nebo programu Zvláštní škola). Z celkového počtu romských žáků se 15 572 učí podle klasických osnov a 5 671 je údajně lehce mentálně postižených. V provedeném sběru dat se nerozlišovalo, kolik žáků vyučovaných dle programu s lehkým mentálním postižením je zařazeno do specializovaných tříd ZŠ, běžných tříd ZŠ či do praktických škol. Šlo primárně o to zjistit, kolik žáků romského původu je vyučováno dle snížených standardů (MŠMT, 2009).

Marginalizace představuje proces, v němž jsou jisté pracovní pozice přiřazeny specifickým segmentům pracovní síly, ochotné k zaměstnání na plný úvazek. „Ale nejsou však schopné docílit plné integrace v dlouhodobější formě zaměstnání, která by plně využila jejich pracovní potenciál“ (Říčan, 1998). Marginalizací tedy chápeme vytlačování určitých skupin z dostupných pozic na pracovním trhu, přičemž jsou nuceny pracovat na méně výhodných pozicích, které se vyznačují nižšími mzdami a malou mírou jistoty a perspektivy. Některé skupiny osob přitom mohou být vytlačeny i mimo pracovní trh, tudíž se stávají nezaměstnanými nebo odchází pracovat do šedé ekonomiky, což sebou nese mnohé negativní důsledky individuální i celospolečenské. Vlivem sociálního vyloučení dochází k narušení soudržnosti společnosti, zvyšuje se riziko sociálních nepokojů. Jednu z nejvíce marginalizovaných skupin na trhu práce tvoří romské etnikum. Díky procesu marginalizace se Romové dostávají pouze k takovým pozicím na trhu práce, které jsou charakteristické nízkými výdělky, horšími podmínkami práce a značnou nejistotou zaměstnání. Často upadají do dlouhodobé a opakované nezaměstnanosti. „Romská menšina proto dává přednost neformální práci v šedé ekonomice, neboť jim umožňuje získat přilepšení k pobíraným sociálním dávkám, na které jako oficiálně nezaměstnaní mají nárok“ (Říčan, 1998).

 

Nezaměstnanost Romů. Romové představují marginalizovanou skupinu na trhu práce, jejíž nezaměstnanost dosahuje vysokých hodnot. Avšak míru nezaměstnanosti romské menšiny nelze s jistotou určit, neboť některé osoby se nehlásí k romské příslušnosti nebo nejsou zaregistrovány na úřadech práce a pracují v šedé ekonomice. Nezaměstnanost se navíc týká celého romského etnika, zatímco u majoritní společnosti spíše specifických skupin. Romská menšina se s nezaměstnaností setkává opakovaně a má delší časovou periodu ve srovnání s českou majoritou. Současná situace romské menšiny na trhu práce se odlišuje od situace na trhu práce, které zastávali Romové za období totalitního režimu. Státní tlak a také poměrně dobré výdělky na nekvalifikovaných pozicích, které byly kombinované s dosažitelnými sociálními výhodami (bydlení, sociální dávky) motivovaly Romy k výkonu zaměstnání zejména v oblastech, kde vznikala pracovní místa pro nekvalifikovanou pracovní sílu např. průmyslové, zemědělské oblasti atd. Díky dostatku pracovních míst pro nekvalifikované pracovníky nebyli Romové motivováni ke zvýšení vzdělání. Ministerstvo práce zaslalo dotazník pověřeným úřadům práce pro zjištění údajů týkajících se poskytování služeb zaměstnanosti příslušníkům romských komunit pro zprostředkování jejich zaměstnání a zvýšení zaměstnanosti. 

Kvalifikační připravenost příslušníků romských komunit, kteří jsou evidováni na úřadech práce, je nízká. Díky tomu jsou „odsouzeni“ k výkonu nekvalifikované manuální práce. 

Negativní úlohu v participaci Romů na trhu práce hraje také strategie propojení pobírání sociálních dávek s výkonem nelegální práce, což lze vnímat jako určitý alternativní zdroj obživy vyloučených Romů. „Romové někdy neodmítají samotnou myšlenku zvyšování kvalifikace (např. v podobě nejrůznějších rekvalifikací), ale v kombinaci s dojížděním, delší délkou trvání kurzů, prvotními finančními náklady na jízdné a obavou před selháním, se pak často myšlenky na získání kvalifikace vzdávají“ (IOM, 2003).

 

Neustálá migrace romského etnika. Romové jsou považování za etnikum, které neustále mění své bydliště. Zde můžeme spatřovat příčiny nezaměstnanosti, nízkou mobilitu a bytový problém. V minulosti došlo vlivem tlaku majoritní společnosti k usazení kočovných skupin. Proto bývá představa o neustálém pohybu Romů v současné době mylná. Romové jsou zvyklí na život ve velkých početných rodinách, které si v případě nouze vzájemně vypomáhají. „V případě stěhování často nedochází k přesunu za lepší prací, ale za rodinnými příslušníky, případně za dostupným bydlením, které však obvykle bývá v neprosperujících oblastech díky diskriminaci na trhu s bydlením“ (Říčan, 1998). Faktory pohánějící migraci jsou sociální, politické i ekonomické: zhoršující se mezietnické vztahy, vzestup a šíření násilí a politického rasizmu a strachu z rasistických útoků, deprivace a zhoršení životních podmínek pro ty nejchudší a stigmatizace etnicity.

Romové tvořili v minulém režimu nekvalifikovanou pracovní sílu, která byla využívána hlavně v průmyslových oblastech, například severní Čechy a Morava. V současnosti tyto zóny zažívají úpadek a jsou sužovány nezaměstnaností. Vlivem nízké mobility zůstává romské etnikum v neprosperujících oblastech a rozšiřuje řady nezaměstnaných. Bytová situace je zvláště nepříjemná, neboť na trhu s byty panuje výrazná diskriminace, způsobená zejména obavami z neplacení nájmů, z poškození majetku atd. Vzhledem k těmto skutečnostem je nabízeno bydlení v neprosperujících periferních oblastech, kde jsou umísťovány rodiny sociálně slabé. Dochází často k uzavírání smluv za nekvalitní bydlení, které jsou neregulované, s vysokým nájemným, nevýhodné. Tímto způsobem dochází ke koncentraci jednotlivců a rodin s různým stupněm nepřizpůsobivosti, neboť se k bydlení v podobných oblastech uchylují i ty domácnosti, které by mohly bydlet v běžném prostředí. V rámci dosažení maximální efektivity nákladů dochází vlivem bytové politiky obce k soustředění sociálně slabších osob do jedné lokality s méně nákladným bydlením, čímž vytváří ghetto. Jedinci a rodiny zde usídlené se postupně adaptují na nové podmínky a postupně ztrácí snahu o ukotvení se mimo něj. Mimo vytváření ghett však může docházet k systematickému zbavování se problémových obyvatel. „Obec podniká kroky, které donutí jedince například uzavřením ubytoven k odstěhování se mimo území obce. Rodiny jsou pak nuceny se koncentrovat v místech, kde je bydlení dostupné, ale podmínky pro život nevyhovující“ (Říčan, 1998).

Pokud nějaká migrace Romů z chudých osad na východním Slovensku do bohatšího Česka před rokem 2000 probíhala, nevěnovala jí média a široká veřejnost téměř žádnou pozornost. Poplach se spustil v roce 2000, kdy skoro 800 slovenských občanů (v drtivé většině Romů) podalo žádost o azyl. V roce 2002 celkový počet žádostí ze Slovenska stoupl na 843 (třetí pozice v žebříčku po Ukrajině a Vietnamu) a v následujícím roce ještě vzrostl na 1055 (ČSÚ, 2011). Média se předháněla v popisu „záplavy“ slovenských Romů a cizinecká policie zvažovala možnosti, jak Romy mezi jinými Slováky rozpoznat a nepustit je do republiky. Celá záležitost se komplikovala tím, že v té době byly Česko a Slovensko v celní unii a platil svobodný pohyb občanů. Co se přesně stalo a proč se najednou zvedla migrační vlna? Odpověď je jednoduchá – slovenští Romové totiž objevili báječnou možnost jak zneužít „český stát blahobytu“ (IOM, 2003).

 

Romská diskriminace ze strany zaměstnavatelů. Jednou z příčin nízké účasti na trhu práce představuje nedostatečná motivace k práci, která je částečně způsobena vlivem budování solidárních sítí v rámci romských rodin. Pro romské etnikum je typické, že si jednotliví rodinní příslušníci v případě nouze vzájemně vypomáhají. Jedná se o pomoc ve formě poskytnutí finančních prostředků, jídla či přístřeší. Bohatší rodina plně podporuje chudší. Vlivem udržování solidárních sítí jsou členové rodiny demotivování od práce, neboť pro získání určitých statků nemusí vynaložit úsilí. Svoji roli v nedostatečné motivaci k práci hraje také demotivující systém podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek. Nabízený plat pro nekvalifikovaného pracovníka se pohybuje na hranici minimální mzdy a je jen o málo vyšší než příjem plynoucí z dávek. Navíc s běžným trvalým zaměstnáním jsou spojeny také určité náklady např. na dojíždění, zajištění pravidelné péče o děti atd. V takovém případě mnozí jednotlivci volí nezaměstnanost a dávají přednost pobírání sociálních dávek.

Motivaci k práci výrazně ovlivňuje existence diskriminace na trhu práce.

Romové se často setkávají s diskriminací ze strany zaměstnavatele při výběru zaměstnance, přičemž jsou zaměstnavateli upřednostňováni příslušníci majority. Díky této skutečnosti se romské etnikum uchyluje velmi běžně k ilegálním pracovním příležitostem v šedé ekonomice nebo opět upadá do stavu nezaměstnanosti. „Dlouhodobě nezaměstnaný postupně ztrácí pracovní návyky, zkušenosti, ztrácí kontakt s moderními technologiemi a postupy. Dochází k negativnímu ovlivnění psychiky jednotlivce, které se pak odráží v rezignaci na účast na pracovním trhu a vytvořením závislosti na sociálních dávkách“ (Říčan, 1998). Romské etnikum se velmi často setkává s diskriminací na trhu práce, proto volí strategii ilegálních pracovních příležitostí tzv. práci na černo. Nelze však říci, že by Romové pracovali ilegálně pouze z důvodu rasové diskriminace, neboť svoji nepostradatelnou úlohu plní také jejich nízká kvalifikace spojená s nedostatečnou vzdělaností, která není v souladu s poptávkou na pracovním trhu. K diskriminaci na trhu práce dochází zejména vlivem existence předsudků ve společnosti. Vůči Romům panuje v české společnosti mnoho předsudků a stereotypů. Potvrzením mohou být například rasově motivované nepokoje a protesty vůči Romům podporované předsudky. Romové jsou pokládáni za zloděje, lenochy, příživníky společnosti. Rozšířené je také přesvědčení o neochotě spolupracovat. Od vytvořených předsudků se posléze odvíjí negativní postoj společnosti vůči romskému etniku, který může vyústit až v diskriminaci nebo dokonce fyzickému násilí. Diskriminace romské menšiny nejen na trhu práce představuje další faktor neúspěchu integrace a participace na trhu práce. Romská menšina podléhá zejména diskriminaci, kdy zaměstnavatele odrazuje od zaměstnávání příslušníků romské menšiny zejména očekávání nízké morálky a dosažení horších pracovních výsledků, které je všeobecně považováno jako charakteristické pro romskou menšinu: „Diskriminace všeobecně má negativní účinky nejen na představitele menšin, ale také na společnost jako celek, neboť zabraňuje integraci vyloučených skupin obyvatel do společnosti, čímž dochází k neefektivnímu využívání lidských zdrojů vedoucímu k vytváření bariér multikulturní a konkurenceschopné společnosti“ (Říčan, 1998).

 

Ilegální pracovní příležitosti, práce na černo. Lze rozlišit dvě formy ilegální práce. Jedná se v prvé řadě o pracovní činnosti, které jsou svým charakterem podobné pracovně právním vztahům. Ilegální u provozování a vykonávání podobných činností je chybějící pracovní smlouva, která má obvykle jen neformální charakter, což má však často za následek nevynutitelná práva či povinnosti zaměstnavatele či zaměstnance. Mezi nejčastější ilegálně vykonávané práce s charakterem pracovně právních vztahů patří stavební, zednické, výkopové a pomocné práce, dále demoliční, úklidové, či přechodné sezónní zemědělské brigády.

Druhá forma práce na černo nenapodobuje pracovně právní vztah. Jedná se o širokou škálu různých pracovních činností od původních řemesel jako je např. košíkářství, řezbářství, malovaní, hudba, podomní prodej, sběr starého železa, dovoz použité elektroniky, sběr hub a lesních plodů. Pro jedince je tedy výhodnější pobírat sociální dávky a zlepšit rodinný příjem o odměnu za ilegální práce a brigády. Za výhodu lze také považovat okamžitou dostupnost odměny po provedení práce, která je preferována před obvyklým vyplácením měsíční či jiné mzdy. Problémem, který sužuje příslušníky romské komunity je vysoké zadlužení, které je překážkou integrace na formální trh práce. Mezi typické dluhy patří nedoplatky za elektřinu a plyn, dluhy na nájemném, zdravotním pojištění a neuhrazené pokuty.

 

Závěr. Postavení příslušníků romského etnika, nepříznivá situace v jeho vzdělávání a v jeho soužití s majoritní společností jsou problémy, s nimiž se společnost i stát potýkají po dlouhou dobu. Sociální vyloučení romské populace jsou spojeny v první řadě s jejich vyloučením z rovné soutěže na trhu práce. Příčiny ovlivňující marginalizaci Romů na trhu práce jsou komplexní a dlouhodobé povahy. Prioritním cílem by měla být snaha jak podpořit integraci znevýhodněných skupin obyvatelstva prostřednictvím široké škály opatření v oblasti sociálních služeb, vzdělávání, programů v oblasti podpory zaměstnanosti a programů na podporu prevence sociálně patologických jevů.

 

Literatura

 

BALVÍN, J. Členská základna Hnutí R. In: Společně: Setkání romské i neromské mládeže s pedagogy a přáteli v Brně 12.–14. dubna 1997. Ústí nad Labem. 1997, s. 89–90. ISBN 80-902149-2-4.

BARTOŇOVÁ, M. Přípravné třídy jako jedna z forem pedagogické intervence u dětí z jiného sociokulturního etnika. Disertační práce. Brno: MU, 2002.

IOM – International Organization for Migration, 2003, Závěrečná zpráva k projektu Analýza soudobé migrace a usazování příslušníků romských komunit ze Slovenské republiky na území České republiky (č.j. OAMP-948/2003).

PRŮCHA, J. Multikulturní výchova teorie – praxe – výzkum. Praha: ISV, 2001. ISBN 80-8566- 72-2.

ŘÍČAN. P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 1998, s. 62

ŘÍČAN, P. Romské dítě v české škole. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1998, ročník 4., č. 6, s 4

MŠMT a Ústav pro informace ve vzdělávání, Průzkum: Školy segregují žáky, Rom rovná se mentálně postižený, Praha 2009.

Ministerstvo vnitra České republiky, zpráva: Vzdělávání a potřeby romských dětí a mládeže, Praha 04/2008.

SIROVÁTKA, Tomáš. Sociální a ekonomické faktory marginalizace na pracovním trhu v České republice [online]. [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: https://sreview.soc.cas.cz/uploads/8132e1afd84315ee46a7b9598708ce7df5f77aa3_267_169 SIROV.pdf 

SIROVÁTKA, Tomáš. Sborník prací Fakulty sociálních studií Brněnské univerzity: Sociální studia 10: Exkluze Romů na trhu práce a šance na jejich inkluzi: Romani exclusion in the labour market: Is inclusion possible? [online]. [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: https://socstudia. fss.muni.cz/ dokumenty/080305104512.pdf

 

 

Kontakt:

PhDr. Marek Merhaut, Ph.D., MBA
Vysoká škola hotelová v Praze 8
Svídnická 506, 181 00 Praha 8
merhaut@vsh.cz

Súbory na stiahnutie