Ústav manažmentu kultúry a turizmu kulturológie a etnológie

Úvodem. Cílem příspěvku je poukázat na možnost začlenění romské populace do hotelového a gastronomického průmyslu a tím přispět k národnímu sebeuvědomění Romů a k jejich integraci do společnosti. Mezi tradičním způsobem života Romů a Čechů existují rozdíly, které vyplývají z rozdílného pojetí života a způsobují vzájemné nepochopení. Rozdíl vyplývá již z odlišné demografické struktury. Jako podklad pro předmětný článek bylo provedeno dotazníkového šetření v náhodně vybraných pražských hotelích různé kategorie. Bylo provedeno v prostředí vrcholového manažmentu (ředitelé a výkonní ředitelé), středního manažmentu (vedoucí oddělení) a běžných zaměstnanců, který odpověděli na tři otázky zaměřené na romskou komunitu. Cílem šetření bylo zjistit akceptovatelnost případných romských kolegů na společném pracovišti. Bylo osloveno celkem 15 respondentů převážně z řad zahraničních zaměstnanců, kteří řídí hotelová zařízení v ČR a 25 respondentů z malých nezávislých hotelů. Oslovených bylo také 59 českých zaměstnanců z řad středního managementu, většinou pracujících v Praze a 82 běžných řadových zaměstnanců neromského původu.

Původ Romů. Pátrání po původní vlasti Romů bylo od středověku, kdy se objevili v Evropě, velkým úkolem pro historiky. Datum jejich příchodu do Evropy není možné přesně určit, protože se jednotlivé skupiny Romů rozptylovaly po Evropě nezávisle na sobě, každá svou cestou. Lze se opírat pouze o dochované záznamy v archívech měst. Uvedená data ukazují «oficiální» objevení, neukazují ale přesný příchod, neboť se do těchto archívů dostala až v souvislosti s nějakou událostí. V dobových kronikách existuje mnoho zmínek o putujících kejklířích, bavících feudální pány, o tanečnicích spoře oděných v zářivých barvách, oblíbených u panských dvorů a nenáviděných zbožnými a váženými občany. Takto mohli být Romové zaměňováni s potulnými tlupami „umělců“. Náhle se tedy asi ve 14. století začalo potulovat a putovat z místa na místo společenství lidí, které se od ostatních obyvatel lišilo tmavší pokožkou, oděvem, osobitým způsobem života, pro Evropany zcela nesrozumitelným jazykem, temperamentem a neochotou podřizovat se tlaku většinového obyvatelstva. (Okely 1983) Středověcí učenci si proto kladli otázky, kdo jsou Romové, odkud do Evropy přišli a jaká je jejich původní vlast. Po dlouhá staletí si Evropa nedokázala na tyto otázky odpovědět. S tajemným původem Romů pak souvisel i odstup, který mezi Romy a ostatním obyvatelstvem vznikl a který do určité míry přetrvává dodnes. (Romové 2014)

V současné době je nesporně prokázán indický původ Romů. Především jazykové srovnání romštiny s indickými dialekty přispělo k potvrzení této hypotézy. Vzhledem k chybějícím historickým pramenům se zřejmě nepodaří přesněji datovat odchod Romů z Indie, ani zjistit přesné místo a důvody jejich migrace. Velmi pravděpodobný je také fakt, že Romové odcházeli ze své pravlasti v několika migračních vlnách a zřejmě patřili i do různých kast, na které je tradiční indická společnost rozdělena. Formování samostatné etnicity (příslušnosti ke skupině na základě společného jazyka, kultury resp. původu) probíhalo až po jejich odchodu z Indie. V samotné Indii splývali Romové s původním indickým obyvatelstvem. Romové přicházejí do střední a západní Evropy ve skupinách čítajících od několika desítek mužů, žen a dětí až po stovky členů. Přicházejí pod vedením jednotlivých vůdců, kteří jsou titulováni jako hrabata resp. vojvodové. Jak vypadal vstup takové skupiny do města, se dozvídáme ze záznamu z roku 1427 z Paříže. Nejprve přišel vůdce skupiny společně s deseti jezdci. O den později se objevila skupina čítající více než 100 osob. V dobových záznamech jsou Romové v některých případech označováni jako Saracéni nebo pohané resp. Cikáni.

V Českých zemích se první nesporná zmínka o Romech datuje do roku 1417 („toho léta se po zemi české Cikáni vláčili a lidi mámili“). O rok později prošla zřejmě na české území další skupina, jak o tom svědčí záznamy ze Znojma a z Chebu. Od 20. let 15. století se v regionu střední a západní Evropy pohybují poměrně často skupiny Romů, které na základě ochranných glejtů a tvrzení, že byli vyhnáni ze své země Turky, dostávají v jednotlivých městech almužnu. (Lhotka 2004)

Kultura Romů. Dalším zjištěním je, že média se obvykle plně ztotožňují s hlediskem většinové společnosti, která zobrazuje příslušníky minority až v okamžiku, kdy způsobují pro majoritu problém a ohrožují ji. Témata, která se týkají každodenního života menšin jako práce, bydlení, zdraví, vzdělání, politický život, kultura či diskriminace v těchto oblastech, se v médiích objevují, až když vyvolávají senzaci nebo představují problém. (Analýza… 2013) Podle Bakaláře (Tabu v sociálních vědách, 2003) se různé rasy vyvíjely různým způsobem. Nejvyšší IQ mají východní Asiaté (Číňané, Korejci, Japonci…) a Židé, následují europoidé, obyvatelé Indie, hispánci, domorodí Australané, Romové, černoši. Některé aspekty jazyka, oděv a povolání (rozdílná u mužů a žen) se v romském etniku mohou lišit. Hovoříme-li o lidské populaci rozptýlené jako jsou Romové, je nezbytné vzít v úvahu vnitřní rozmanitost tohoto etnika. Romský jazyk je nejzřejmější indikátor původu romské populace. Úzce souvisí s raně novověkými jazyky střední a severní Indie. (Matras 2004) Vznik romských kulturních praktik je mnohem méně zřejmý. Někteří pozorovatelé, aktivisté a dokonce i vědci mají tendenci hledat podobnosti v kultuře Romů (zejména v odívání, gastronomii, hudbě, tanci, pohřebních zvycích a aj.) s obyvateli indického subkontinentu.

Polarita se vztahuje na řadu oblastí, včetně potravin, čistotu těla a konverzačních témat. Horní část těla je považována za čistou bez studu a muži i ženy mohou vystavit tyto části, aniž by ztratili respekt u ostatních členů romské komunity. Spodní část těla je považována za nečistou. Je nutné vyhnout se jakémukoli kontaktu oblečení mezi dolní a horní části těla. Oblečení je nutné prát samostatně, v oddělených nádobách či pračkách. Kontaktu mezi dolní části těla a potravinami, nádobím je potřeba zabránit, převážně u ženské části romského obyvatelstva. Dámské sukně a zástěry jsou považovány za zvláště nečisté.

U romské ženy se očekává, aby se zabránilo překračování jakéhokoli nádobí, které by mohlo být spojeno s jídlem. Dále ženy nesmí překračovat vodní zdroje, jako jsou studny nebo nádrže s vodou. Ženy v době menstruace nesmí přijít do styku s nádobím či zdroji pitné vody, resp. nesmí se jich dotknout spodní částí těla, byť je přikryta oblečením. V době menstruace se nesmí podílet na přípravě jídla. (Gay-y-Blasco 1999) Mnoho Romů nekonzumuje jídlo připravené „gádži“, nebo Romy jiné etnické podskupiny, kdy se pojem studu a cti mohou lišit v detailech. Někteří Romové jsou rádi, když mohou ochutnat nabídnuté jídlo „gádži“ a nebudou se zajímat, zda bylo kuchyňské nádobí a náčiní, použito k přípravě pokrmů, jiným než Romem, ze strachu před znečištěním jejich duše a těla.

Romové a vzdělávání. Romské rodiny vychovávají své děti tím, že jim umožňují podílet se na všech aktivitách, včetně hospodářské činnosti. Romské děti pozorují, účastní se a postupně převezmou svůj díl odpovědnosti za domácnost. Neexistuje žádný iniciační obřad a žádné formální testování získaných dovedností a znalostí. Škola je pro romskou komunitu „gádžovskou“ institucí. Na základě řízených rozhovorů v romské komunitě, které jsem provedl při své cestě po Slovensku, jsem se dozvěděl, že škola představuje vše, co odděluje Romy od neromů: přísná pravidla, poslušnost vůči osobě v orgánu (učitel), který není součástí rodiny. Škola je vnímána jako rušivý moment každodenního života Romů, jako hrozba, která oddaluje děti vlivu rodičů a oslabuje jejich důvěru. Škola je tak v rozporu s romskou morálkou, s ochranou rodiny jako jednotky, s přirozeným směrem vzdělávání v romské rodině. Ta učí děti spoléhat na své vlastní posouzení situace, spíše než následovat přísné pokyny stereotypního chování. Pro migrování romských rodin, které spoléhají na podporu svých dětí při sezónní práci, povinná školní docházka představuje praktickou překážku.

Rodiny posílají své děti do školy doufajíc, že budou těžit z možnosti získat některé klíčové dovednosti (základní gramotnost), které mohou být užitečné pro rodinu jako celek. Mnoho romských komunit se naučili integrovat přítomnost školského zařízení do svého způsobu života. (Okely 1983) Většina romských rodičů však odhlásí své děti ze školy dříve, než dosáhnou puberty. Rodiče často uvádějí důvod: strach z drog, násilí, které je často spojené se středními školami, nebo učňovskými středisky, zejména ve znevýhodněných oblastech. Dalším důvodem je strach z odcizení od domácího prostředí. Podle bývalé ředitelky první soukromé střední hotelové školy, za jejího téměř desetiletého působení na pozici ředitelky, se jí hlásila jedna romská studentka, která měla zájem o obor hotelnictví a gastronomie. I ta ukončila studium na této škole předčasně.

V roce 2012 bylo dle kvalifikovaných odhadů krajských pracovišť Úřadu práce ČR evidováno 47 854 romských uchazečů (v roce 2011 jich bylo 38 456). Alarmující je situace romské mládeže ve věku mezi 15 a 26 lety, která čelí 61 procentní nezaměstnanosti. Navíc, 77 % z nich nemá žádnou pracovní zkušenost. Cílem dekády bylo přitom od roku 2005 do roku 2015 mimo jiné zvýšit každý rok o deset procent počet Romů, kteří se vyučí řemeslu. Průměrná doba nezaměstnanosti romských žen a mužů se měla zkrátit o polovinu. V oblastech s ghetty se měla zaměstnanost zvýšit o polovinu. Úřady práce měly romským uchazečům efektivněji zprostředkovávat práci, účinnější měly být i rekvalifikace či podpora vzdělávání, chráněných míst a firem, které jim dají práci. Podle zpráv o plnění úkolů dekády je důvodem neúspěchu mnohých Romů na trhu práce jejich nízká kvalifikace, nedocenění vzdělání či případná horší přizpůsobivost potřebám zaměstnavatelů i závislost na dávkách. Kvůli nedostatku peněz nemohou za prací dojíždět. Jsou tak odsouzeni k výkonu nekvalifikované manuální práce. Řada firem navíc o romské uchazeče nemá zájem. Mnozí Romové a Romky při pobírání dávek pracují načerno. (Romů bez práce… 2013)

V oblasti vzdělávání se Zpráva zabývá pokrokem v plnění požadavků průlomového rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti ČR, od jehož přijetí uběhlo v roce 2012 pět let. Nadále se významný podíl romských žáků vzdělává v bývalých zvláštních školách, dnes často označovaných jako základní školy praktické. Výzkumy Veřejného ochránce práv a České školní inspekce provedené v uplynulém 2014 potvrdily, že 32% romských žáků dochází v ČR na praktické školy určené pro děti s lehkým mozkovým postižením. Problematické je i předškolní vzdělání. Pouze 28% romských dětí navštěvuje mateřské školy. (Vláda projedná… 2013)

Začlenění sociálně nepřizpůsobivých občanů do pracovně právních procesů v hotelnictví a gastronomii je „během na dlouhou trať“. Podle personalistky jednoho hotelu ze světového hotelového řetězce, který má i své dvě pobočky v Praze, nemá tento hotelový řetězec žádného kmenového zaměstnance romského původu. Tak jako ostatní hotelové a gastronomické společnosti, řeší problematiku v zaměstnávání sociálně méně přizpůsobivých občanů přes outsorsingové společnosti. Tyto zaměstnance hotelovým a gastronomickým společnostem tzv. „dodávají“ v souladu s rámcovou smlouvou o zajištění služeb. Většinou se však jedná o zaměstnance na pracovních místech pomocných (mytí nádobí, úklid, pokojové služby). Tímto se hotelové společnosti vyhnou případnému nařčení z rasové diskriminace a útlaku národnostní menšiny.

Vrcholovému managementu (ředitelé a výkonní ředitelé), střednímu managementu (vedoucí oddělení) a běžným zaměstnancům jsem položil tři otázky zaměřené na romskou komunitu. Cílem bylo zjistit atmosféru akceptovatelnosti případných romských kolegů.

1.  Vadil by Vám ROM na pracovišti?

2.  Vadil by Vám ROM v úzkém pracovním týmu (3-4 lidí)?

3.  Vadil by Vám ROM jako nadřízený?

Bylo osloveno celkem 15 respondentů převážně z řad zahraničních zaměstnanců, kteří řídí hotelová zařízení v České republice a dále 25 respondentů z malých nezávislých hotelů, převážně z řad českých zaměstnanců. Oslovených bylo také 59 českých zaměstnanců z řad středního managementu, většinou se zaměřením na hl. město Prahu. Také 82 běžných řadových zaměstnanců neromského původu. Z odpovědí jsou vygenerované výsledky, promítnuté do následujících grafů.

Položená otázka nejvyššímu vedení: Vadil by Vám Rom na pracovišti? ANO odpovědělo 8% respondentů, NE 76% a vyhýbavou odpovědí NEVÍM odpovědělo 16% respondentů.

Lze usuzovat, že ve většině případů jsou respondenti tolerantní k romské komunitě, tedy, že by ve většině případů nevadila přítomnost romského spolupracovníka v daném prostředí. Mezi respondenty byli i zahraniční zaměstnanci, kteří mají s romskou komunitou zkušenosti ze svých rodných zemí. Většina vedoucích představitelů se striktně řídí etickými kodexy, které ve většině případů mají ve svých předpisech jasně specifikovanou problematiku chování a toleranci k jiným rasám a menšinám, tzv. diskriminační kodex.

Na otázku: Vadil by Vám Rom v úzkém pracovním týmu (3-4 lidí)? Odpovědělo ANO 83% respondentů, NE 5% a vyhýbavou odpovědí NEVÍM odpověděli 2% respondentů.

Převážně vedoucí oddělení jasně dali najevo, že nejsou tolerantní k možnosti spolupracovat s kolegou s romské menšiny. Dalo by se předpokládat, že stejně jako při položení prvního dotazu řídícím pracovníkům, jsou i vedoucí oddělení seznámeni s etickým kodexem a diskriminační doložkou, která je v tomto kodexu jasně specifikovaná, ale dle odpovědí již se tímto etickým kodexem neřídí. Stejně tak jako v prvním případě by těmto zaměstnancům nevadila přítomnost romských zaměstnanců na stejném pracovišti, ale již nejsou tolerantní v otázce „přímého styku“ s romskou menšinou ve svých řadách a nejbližším pracovním okolí. Při položení dotazu ani v jednom případě nebylo náznaky rasismu vůči romským občanům, ale tito zaměstnanci jsou jasně vyhraněni proti jakémukoli narušení jejich kolektivů romským etnikem.

Na otázku: Vadil by Vám Rom jako nadřízený? odpovědělo ANO 71% respondentů, NE 3% respondentů a vyhýbavou odpovědí NEVÍM odpovědělo 26% respondentů. Výzkumným vzorkem bylo 82 běžných řadových zaměstnanců neromského původu. U zaměstnanců běžného hotelového a gastronomického provozu by se dalo předpokládat, že se již při plnění svých pracovních povinností s romskou komunitou setkali. Většině z nich by ale přítomnost Roma ve vedoucí funkci nebo pracovní pozici vadila. Pouhým třem procentům ne, s malým dodatkem, že by museli být stejně jako ostatní zaměstnanci zařazeni do pracovního procesu a tedy by museli vykonávat stejnou práci jako ostatní. Tolerance romské komunity na vedoucích pozicích je prakticky nulová. O Romech jako celku je všeobecně známo, že se vyhýbají práci.

Závěrem. Celkově lze shrnout, že tolerance zaměstnanců v hotelnictví a gastronomii k skupině romských obyvatel je do určité míry akceptovatelná. Tou mírou se rozumí nepřímý styk s romskou menšinou v pracovním kolektivu. Co se týká přítomnosti romské menšiny ve stejném zařízení (hotelu nebo restauraci), přítomnost této menšiny jim na stejném pracovišti nevadí. Romská kultura má svůj účel v udržování komunity a rodiny. Stejně jako každá jiná kultura, není statická, ale dynamická a podléhá řadě variací a změn. Nevyhnutelně, sociální změna vede ke kulturní změně. Realita romské kultury je pro budoucnost složitý a mnohovrstevnatý problém, který se musí řešit. Problematika zaměstnávání romské populace v hotelnictví a gastronomii má počátek již ve vzdělávání. Na obor kuchař, číšník a posléze do středních škol, které jsou zaměřeny na gastronomii a hotelnictví, se nehlásí děti z romských rodin. Student romského původu je spíše výjimkou. Pokud chceme tento fakt změnit, musí se stát pokusit o větší asimilaci romských studentů do těchto oborů. Na druhou stranu se ovšem musí změnit i přístup komunity ke vzdělávání dětí.

Literatúra a pramene:

OKELY, J.: The Traveller-Gypsies. Cambridge 1983.

GAY-Y-BLASCO, P.: Gypsies in Madrid: Sex, Gender and the Performance of Identity. Berg Publishers 1999.

MATRAS, Y.: The role of language in mystifying and de-mystifying Gypsy identity. In: The role of the Romanies, Liverpool, 2004, s. 53-78.

GIPSY GIRL, by Theodor Aman (Romanian 1831-1891), date 1884, National Gallery Bucharest.

BAKALÁŘ, P.: Tabu v sociálních vědách. Praha 2003.

LHOTKA, P.: Britské listy, Odkud Romové skutečně přišli? [online]. Dostupné na internete: <://blisty.cz/art/20183.html#sthash.DbQn0VoL.dpuf >.

ROMOVÉ. [online]. Dostupné na internete: < www. romove.radio.cz/cz/clanek/18530 >.

ROMSKÁ POPULACE–průměrné rozložení obsazenosti. [online]. Dostupné na internete: .

VLÁDNÍ Agentura pro sociální začleňování. Analýza pokrývá období 07/2011 do 05/2012, Praha, 8. 4. 2013.

ROMŮ bez práce přibývá. [online]. Dostupné na internete: < www. novinky.cz/ekonomika/314989-romu-bez-prace-vyrazne-pribyva.html >.

VLÁDA projedná zprávu o stavu romské menšiny za rok 2012. [online]. Dostupné na internete: .